Doodles prvně zazpívali dětem na základní škole

Na začátku byl nápad na osvětovou akci a staré dobré přátelství. Náš sbormistr Marek se spojil se svou bývalou spolužačkou z gymnázia Alenou, která dnes učí na ZŠ angličtinu a hudební výchovu, a akce se začala klubat na svět. Na pomoc si přizvali Lukáše Kohoutka z organizace Jules a Jim, která mimo jiné pomáhá dětem a dospívajícím programy prevence proti šikaně, xenofobii a rasismu, homofobii a transfobii či s protidrogovou prevencí.

Lukáš se před koncertem zašel podívat na naši zkoušku. Nikoli proto, aby si nás poslechl při zpěvu. Přijel proto, aby si vyslechl, jak bychom případně odpovídali na zvídavé dotazy dětí. A vzhledem k tomu, že má s podobnými akcemi řadu cenných zkušeností, nijak nás nešetřil a ptal se pěkně zostra.

Ze strany školy pak mezi počátečními kroky byla informace pro rodiče v žákovské knížce každého potenciálního účastníka koncertu, abychom si byli jisti, že neděláme nic proti mínění rodičů.

Jak se ovšem akce blížila, někteří z nás podléhali chmurám. Jen si představte třicet otevřeně a veřejně přiznaných gayů, kteří předstoupí před žáky šestého, sedmého, osmého a devátého ročníku. Víte jistě, jak dnešní děti v tomto věku umějí být hlasité, rádoby vtipné, nesmlouvavé, kritické nebo jen prostě rozjívené.

Vstup do sálu nám ovšem vyrazil dech! Výzdoba v duhových barvách, kdy scénu lemovala řada nafouknutých balónků pěkně v pořadí barev duhové gay vlajky, na stěně za scénou výkresy s tematikou duhy.

Samotné vystoupení nebylo samozřejmě jen o zpěvu. Bloky písní jsme prokládali diskusemi na témata homosexuality a homofobie. První interview vedl Lukáš s naším členem Matějem a ve stručnosti se dá shrnout, že zde byl hlavním tématem coming out, jeho důležitost, načasování a možné reakce těch, kterým se člověk svěří.

Druhé interview vedl Lukáš s Jendou a Toníkem, kteří spolu žijí v dlouholetém vztahu a uzavřeli spolu registrované partnerství. Po vstupních informacích o tom, kdy se seznámili a jak, padla i otázka, se kterou se gayové, kteří mají partnera, často setkávají. A to, kdo je „taťka“ a kdo „mamka“. Odpovědí samozřejmě bylo, že si v páru rozdělují funkce pro chod domácnosti lidé podle toho, co koho víc baví nebo mu jde snáz, ať už jde o gaye či vztah mezi mužem a ženou.

Přišel čas na dotazy dětí, které na lístcích naházely do krabice. Lukáš četl nahlas jen ty, které byly věcné a jejichž odpovědi můžou pomoci mladým lidem pochopit to podstatné. Všechny dotazy nám zůstaly k dispozici, a tak můžeme prohlásit, že nejapných poznámek mezi nimi bylo minimum. Obecně nás všechny ve sboru mile překvapilo, s jak pozorným publikem jsme se nakonec setkali.
Zazněl poslední přídavek, sbor odpochodoval do své šatny a naše nadšení celou místnost přímo elektrizovalo. Že by taková akce díky všem přípravám a preventivním opatřením mohla dopadnout dobře, jsme tušili. Že nás ale potká tak úžasný zážitek s tak kultivovaným publikem, nás opravdu mile překvapilo.

Zástupci školy včetně pana ředitele nás po koncertu obdarovali klobásami a pivem, za což nesmírně děkujeme a vážíme si toho. Jako výslužku jsme nakonec nedostali jen krabici s dotazy, ale i zmiňované výkresy s informací, že je pro nás namalovali deváťáci.
Akci jsme uzavřeli v nedaleké restauraci posezením s několika učitelkami včetně ředitele školy. Tím to ovšem neskončilo. Alena v následujících dnech udělala mezi přítomnými dětmi anketu a její výsledky nám udělaly nejen obrovskou radost, ale některé reakce nás přímo dojaly. A tak jsme se se školou shodli, že časem bychom si něco podobného mohli zopakovat.